Kdo si alespoň jednou v životě vyzkoušel terapii kraniosakrální biodynamikou, dá mi jistě za pravdu, že jde o jemnou neinvazivní metodu, která je velmi příjemná. Co jí propůjčuje tuto kvalitu? Co v našem niterném prostoru vlastně způsobí, že se cítíme příjemně? Děje se to díky spojení s pocitem, který nám dělá dobře, a proto se snažíme být s ním co možná nejdéle. Naopak nepříjemné pocity v nás vyvolávají strach, úzkost, lítost, a tak je rychle „nějak“ zpracujeme, zaplácneme, přehlušíme něčím silnějším, nebo třeba jen zatlačíme hluboko do sebe, abychom se jich zbavili. To je známá reakce našeho těla, nervového systému i boje o přežití.

Kraniosakrální biodynamika jde v souladu s přirozenými potřebami organismu a proto respektuje tuto hluboce zakořeněnou potřebu člověka cítit se dobře… a nejen to, ona ji dokonce používá jako nástroj. Jsme-li konfrontováni s nepříjemnou emocí tváří v tvář, náš nervový systém má tendence situaci rychle vyřešit, aby se vše zase dostalo do normálu. Použije k tomu dostupné možnosti, které má naučené… někdo si dá čokoládu, jiný si zapálí cigaretu, někdo si jde zaběhat a jiný naštípe dříví na celou zimu. Každý udělá věc, o které ví, že funguje, použije nějakou činnost, která ho stabilizuje.

V životě jsou ale situace, při kterých není čas spojit se s žádnou příjemnou aktivitou nebo pocitem. Jde o okamžiky, kdy je toho na nás moc, je to příliš brzy, nebo příliš rychle. Cítili jsme se dobře a najednou je vše pryč. Každý známe projevy svého těla ve vypjatých situacích. Musíme si ale přiznat, že samotná situace nezpůsobila naši aktivaci, protože co vadí jednomu, nevadí druhému, z čeho se jeden hroutí, tomu by se druhý zasmál. Kdo a co tedy způsobí kaskádu projevů našich těl? Jsou to síly, které byly ve formě nábojů uloženy v našem nervovém systému. Jsou tam od první situace, která nemohla být z nějakého důvodu dokončena a síly vypuštěny. Jde většinou o prožitky, které se odehrály během prenatálního období, porodu, několika málo hodin po porodu a ranného dětství. Jako magnet si potom přitahujeme do života lidi a situace, které poukazují na místo těchto nezpracovaných sil, aby se prvotní drama mohlo uzavřít a síly se uvolnily.

Kraniosakrální terapie dovolí našemu systému dokončit situace a vypustit síly, které musel dlouhé roky nést. Díky tomu dojde k „přepsání“ aktivujících nastavení. Ve většině případů se ani nemusíme spojovat s prožitky té situace, jen sdílíme svůj momentální pociťovaný vjem, přijmeme možnost zpomalení a prohlédnutí si svých pocitů s odstupem a vhledem moudrého pozorovatele, kterým se v tom okamžiku stáváme. Dovolíme si cítit se v této situaci dobře. Naše tělo tenkrát toužilo po něčem jiném, než v ten okamžik zažívalo, ať už to bylo přijetí, láska, potřeba být viděno, slyšeno, rozpoznáno ve své podstatě. My mu můžeme všechny tyto kvality zpětně dodat.

Síla zdroje

Velkým a nenahraditelným pomocníkem v kraniosakrální terapii jsou zdroje. Jsou to místa v těle, kde je člověku příjemně, odkud čerpá energii. Necítí–li klient zdroj na těle, terapeut použije vnější zdroj, hezkou vzpomínku, oblíbené jídlo nebo činnost, kvalitu pocitu může klient poté prožít přímo v těle. Zde uvedu modelovou situaci práce s klientem, který se nemůže spojit s žádným příjemným pocitem v těle:

8Terapeut (použije dotaz na vnější zdroj): „Jaké je Vaše oblíbené jídlo?“
Klient (celý se rozzáří): „Víte, já miluju sladké, takže vanilková zmrzlina.“
Terapeut (plně respektuje klientovu volbu, nepoučuje, nesoudí): „Skvělé! Co cítíte, když jíte vanilkovou zmrzlinu?“
Klient: „ Cítím moc příjemný pocit, takové blaho.“
Terapeut: „A když teď o tom mluvíme, cítíte to blaho někde v těle?“
Klient: „Hřeje to na hrudníku, vidím tam hodně žluté barvy.“
Terapeut: „Úžasné, a můžete s tím pocitem chvíli zůstat?“

Tak se terapeut dozví o místě zdroje v těle klienta.

Samotná terapie

V praxi to vypadá například tak, že na ošetření kraniosakrální biodynamikou přijde člověk, který má klaustrofobické stavy, nemůže jet výtahem, v malých místnostech se mu špatně dýchá a buší mu srdce. Při úvodním rozhovoru terapeut zjistí, že o svém porodu nic moc neví, jen že byl přirozený, ale dlouhý. Na lehátku se potom klient cítí v určitý okamžik jako v tunelu, který je malý, úzký, tmavý, bolí ho na čele a krční páteř. Pocity nejsou zahlcující, jde s nimi zůstat a prohlížet si, jak reaguje zbytek těla. Klient je terapeutem nabádán k tomu, se spojoval s pocity zdroje v těle. Zdroje přinesou potřebnou esenci příjemného, aby se traumatizující situace dokončila v prostředí bezpečí a pohodlí do konce, a síly mohly být uvolněny. Krása našeho vnitřního systému totiž spočívá v tom, že on vždy ví, co tenkrát nejvíc potřeboval, a dokáže nám dát přesné informace k dokončení situace.
Rozhovor, a současně i léčebné dokončení naší cvičné situace, by mohl vypadat asi nějak takto:

Terapeut (vnímá začínající proces, aktivaci nervového systému klienta): „Jak se cítíte?“
Klient na lehátku: „Připadám si jak v tmavé úzké rouře, bolí mě na čele a krční páteř. Není to moc příjemné.“
Terapeut (dotekem zaznamenává změny v systému klienta, vytváří stabilní bezpečný kontakt, který v tomto okamžiku nesmírně důležitý): „Jak se cítí zbytek vašeho těla?“
Klient: „Špatně se mi dýchá, buší mi srdce, cítím strach.“

Terapeut (respektuje celý průběh procesu, spojuje klienta se zdroji a celý běh terapie mírně zpomaluje): „Jak teď vnímáte místo na hrudi, je tam pořád ještě ten příjemný pocit, teplo, žlutá barva?“
Klient: „Ano, hrudník je celý žlutý, je tam klid a bezpečí.“ Zhluboka se nadechne a vydechne. Celé tělo se uvolní.
Terapeut (nechá klienta prožít si příjemný pocit zdroje a poté opět navede klienta k probíhajícímu procesu): „A jak teď vnímáte vaše tělo?“
Klient: „Na čele to pořád ještě tlačí, ale mnohem míň, nejvíc teď ale cítím strach, takový ten strach, že umřu, že se to prostě nestihne.“ Klient začíná propukat v pláč.
Terapeut (přichází s léčebnou formulkou, na kterou systém klienta roky čekal): „A co byste teď potřeboval, abyste se cítil dobře?“
Klient (po chvilce hlubokého nádechu): „No aby tady bylo víc místa, abych se mohl hýbat a někdo mi řekl, že to vše za chvíli skončí.“
Terapeut: „A jaké by to bylo, kdybyste tohle vše měl, dostatek místa, kde se můžete hýbat, někoho, kdo s vámi mluví?“
Klient (začíná se mezi vzlyky smát): „To by bylo úplně skvělé, protože to bych se pak cítil hodně v bezpečí.“
Terapeut: „A můžete si to vše teď dopřát? Hodně prostoru, člověka, který s vámi o tom mluví? Máte tolik času, kolik potřebujete.“

Terapie samozřejmě pokračuje velmi pomalu dál, klient možná objeví ještě další hluboké téma spojené s touto situací a terapeut se opět přizpůsobí momentálním potřebám systému. Vše se odehrálo v několika vzácných okamžicích, klient mohl celou dobu vnímat péči a blízkost člověka, cítil převážně příjemné pocity a hlavně – velké změny uvnitř svého systému dělal výhradně on. Jestli jste pozorně sledovali průběh rozhovoru z ukázkové terapie, klient se vědomě nemusel spojit s prožitkem z porodu, pracoval s pocity, které vyvstávaly v jeho těle v přítomném okamžiku. A tady se dostáváme k rozdílu mezi jemností kraniosakrální biodynamiky a metod typu regrese a psychoterapie, kde se opakováním prožitého „čistí“ trauma situace. V našem případě využil terapeut přirozenou touhu lidského systému cítit se dobře a nabídl ji klientovi ve správný okamžik ve formě vnitřního zdroje.

Závěrem

A náš klient? Po několika ošetřeních kraniosakrální biodynamikou se přestane s velkou pravděpodobností vyhýbat výtahu a získá schopnost poradit si i s jinými zátěžovými situacemi podobného charakteru.
Jak je to tedy se stavy, které ve svém životě nemáme rádi, jak je to se strachem, vztekem, pocením se, bušením srdce, se zamrzáním nebo jen se známým pocitem, že už je toho nějak moc? Nepřináší nám náhodou ony „nepříjemné“ vjemy informace o vrstvách sil, kterých si můžeme díky nepohodlí povšimnout? Nejsou nemoci a emoce jen prosbou našich těl, abychom se zastavili a podívali do svého vnitřního světa? Neopakují se nám podobné situace dost často na to, aby byly náhodné?

Jestliže přijmeme zodpovědnost za svůj život se vším, co se v něm zrovna nám děje, objeví se i nástroje, které nám mohou pomoci. Kraniosakrální terapie je jedním z nich. Není nic jednoduššího, než ji vyzkoušet.

Sdílejte článek