Ráda bych se s Vámi podělila o zážitek, který mě naplnil, ostatně jako vždy od samého počátku, co jsem se setkala s kraniosakrální biodynamikou, hlubokou úctou a vděčností ke všem těm, kteří byli přede mnou a v celé šíři a s hlubokým pochopením předali nám, dalším generacím kraniosakrálních terapeutů své znalosti a praktické dovednosti na kterých teď můžeme čerpat.

dr sutherlandPrvního listopadu roku 2014 jsme projížděli jižními Čechami a za mírnou zatáčkou se objevil vůz v příkopě těsně po nárazu do stromu, motor z auta ležel na poli tak o 10 m dál.
Zastavili jsme a přítel se zadíval na člověka bezvládně sedícího za volantem a prohlásil, že je určitě mrtvý.

Vystupovala jsem z auta a v tu chvíli se mi před očima objevil dr. Sutherland.
Vybavil se mi příběh, který jsem ráda vyprávěla svým klientům, abych jim tak přiblížila funkci primárního respiračního systému a Dechu života.

Dr.Sutherland ve 20. letech minulého století během prohibice pobýval v chatě na břehu jezera Erie. Jednoho dne jej vyrušilo srocení davu u mola, kde právě vytáhli z vody muže zmoženého velkou dávkou nelegální pálenky. Když dr.Sutherland přiběhl k molu, muž ležel bezvládně na zemi. Jeho životní funkce – dýchání a srdeční rytmus – byly zastavené a všechny pokusy o oživení selhaly. Dr. Sutherland po krátké rozvaze uchopil hlavu utonulého do dlaní a hmatem na kostech spánkových se snažil povzbudit primární respiraci. Zafungovalo to, během několika vteřin dýchání i tep naskočily, opilec se probral z bezvědomí a brzy byl zcela v pořádku.

Jako v tranzu jsem šla k muži za volantem havarovaného auta. Všude bylo zvláštní ticho a mě se před očima jasně a zřetelně objevily kosti spánkové. Měla jsem dojem, že dr. Sutherland je se mnou a dodává mi zvláštní jistotu a jasnost. Muž neprojevoval žádné známky života, nedýchal a neměl tep. Všechno kolem něj bylo tiché a šedivé, i on samotný. Jako kdybych byla vedena, jsem si našla místo jak si k němu sednout a s jistotou jsem nahmatala jeho kosti spánkové.

Chvíli se nedělo nic, byla jsem úplně klidná. Najednou se vzedmula obrovská vlna potence a tomu muži  naskočilo dýchání a tep. Byl to pocit, jako když jsme kdysi s dědou startovali motor točením  klikou a motor najednou naskočil.

Muž dýchal s úsilím, což bylo pochopitelné při oboustranném pneumotoraxu. Potom jsem mu udělala ještě jeden hmat a najednou jsem se podívala kolem sebe, bylo tam spousta aut, lidí, sanitka, hasiči. Německý lékař, který jel zrovna  kolem tvrdil, že ho musíme okamžitě vyndat z auta, protože umírá a dusí se. Slyšela jsem se jak říkám: „Nene, to je v pořádku, on už nedýchal, už tu nebyl a teď začal dýchat.“ Hasiči vystříhali prostor kolem něj a záchranáři ho vyndali na lehátko.
Začali do něj píchat různé injekce a na dotaz německého lékaře zda přežije, odpověděl český lékař, že nepřežije. Byla jsem stále poblíž a samotnou mě překvapilo, co to říkám, ale bylo to „On to zvládne.“ …Potom se jim podařilo jeho stav stabilizovat a naložit ho do helikoptéry.

Druhý den se mi ozvala jeho dcera (telefon si na mě někdo vzal) s tím, že tatínek je z nejhoršího venku a zvládnul to…
Tahle zkušenost mi znovu potvrdila, jak neuvěřitelně je tato přímá práce s primárním rytmem účinná a jak moc jsem vděčná dr. Williamovi Sutherlandovi za jeho práci a výzkum a zkušenosti, a všem dalším úžasným lidem, kteří svým nadšením, důvěrou a úsilím vytvořili možnosti, aby se tyto informace a zkušenosti mohly šířit dál.

Vnímala jsem to, jako kdyby ke mně přišel sám dr. Sutherland, aby mě podpořil v mé práci a dodal důvěru a sílu pro pokračování na cestě kraniosakrálního terapeuta.

Děkuji Děkuji Děkuji…..
S úctou a vděčností Lenka Topinková

Sdílejte článek