10. kraniosakrální konference – Co dědíme po předcích?

Přijměte pozvání na 10. kraniosakrální konferenci

Srdečně vás zveme na jubilejní desátý ročník tradičního setkání organizovaného ČKA, které je prostorem podpory, inspirace, sdílení a rozvoje nejen pro kraniosakrální terapeuty, ale i zástupce dalších spřízněných profesí a zvídavou veřejnost.

Transgenerační přenos a transgenerační trauma se v současnosti stávají stále častěji zmiňovanými tématy terapeutické práce. Zjišťujeme, že zejména u chronických obtíží mohou hrát vliv i zkušeností předchozích generací. Jak takový vliv a jeho přenos můžeme chápat z pohledu moderní vědy?  Co nás o transgeneračním přenosu učí různé terapeutické metody a jak s ním terapeuticky pracovat? A nezapomínáme při zaměření na trauma, že transgenerační přenos je důležitým zdrojem faktorů podporujících pro život?

Ano, transgenerační přenos je bohaté a hluboké téma, opředené množstvím otázek, zjednodušujících pohledů a zmatení. Jak mu tedy rozumět konzistentně a způsobem, který umožňuje bezpečnou a efektivní terapeutickou práci? A jak rozumět člověku nikoliv jako izolované individuální jednotce, ale jako součásti většího rodového a vztahového celku?

Z vědeckých disciplín nám přináší řadu cenných poznatků epigenetika, která jasně popisuje jaké faktory z prostředí ovlivňují expresi genů. Prostředí rodiny a nejranější zkušenosti – včetně zážitku během prenatálního období – jsou klíčové pro vytvořené základního fyziologického nastavení, v němž probíhá vývoj celého organismu a formuje se nervový systém. Klíčovým se stává systemický pohled na zdraví a zdravotní obtíže, který nám umožňuje transgenerační faktory nejen vnímat, ale také s nimi terapeuticky pracovat. Tyto metody jsou součástí celostnějšího pohledu na zdraví člověka, který od svých počátků zastává i kraniosakrální terapie.

Hlavní pilíře 10. kraniosakrální konference:

Konference bude zkoumat následující otázky:

• Co je to transgenerační přenos, a jak mu rozumět z pohledu epigenetiky a dalších současných vědeckých přístupů?
• Jak s transgeneračním přenosem a traumatem terapeuticky pracovat?
• Jak transgenerační přenos probíhá v prenatálním období?
• Jak zdravotní symptomy chápat a pracovat s nimi skrze systemické paradigma a nikoliv pouze kauzálně?
• Přenáší se pouze trauma anebo i faktory podporující zdraví a vitalitu?

Témata představí odborníci z ČR i zahraničí, kteří se problematice dlouhodobě věnují. Prostor dostanou relevantní teorie, ale i prožitkové zkoumání. To vše ve společnosti dalších podobně naladěných a zvídavých účastníků. Věříme, že výsledkem bude naplněný konferenční den.

Epigenetika v mém těle a životě; jak zachovat či měnit „dary“ předků

V našem chování, reakcích, ale i tělesných projevech si neseme dědičnost, která není podmíněna jen předávanými geny, ale jejich specifickými modifikacemi neboli epigenetickými změnami, které pak mohou zásadně ovlivnit naše chování, reakce, tělesné vzorce, postulaturu těla, ale i predispozice k některým onemocněním. To, že i my máme možnost tyto modifikace ovlivnit může být zásadní jak pro náš život, tak naše potomky.

Tato tématika se v poslední době těší velké pozornosti, díky možnosti detailnějšího nahlédnutí na naše zdravotní predispozice, schopnost zpracovávat stres, či krizové situace, ale také reakce našeho fyzického těla i mysli. Druhou stránkou této tématiky je významný fakt, že epigenetické změny, které si neseme, je možné ovlivnit a měnit. Jak na molekulární úrovni? To popisuje řada výzkumů. Jak ovlivňovat tyto molekulární změny je částečně známo. Tyto regulační vlivy nejsou však zdaleka plně prozkoumány a můžeme k jejich objevení přispět i my.

Přednáška vychází z více než dvacetileté zkušenosti s lidmi z různých evropských zemí, kteří se zabývají zkoumáním svých prenatálních a porodních zážitků. Transgenerační trauma se často objevuje jako významný traumatický otisk při početí a během těhotenství. To nás hluboce ovlivňuje na somatické, psychologické a somatické úrovni. Na základě klinických příkladů a teoretického rámce pro pochopení těchto formativních zážitků se podíváme na to, jak můžeme tyto témata identifikovat a pracovat s nimi v klinické praxi.

Zvláštní pozornost je věnována rozhraní mezi duchem (zdrojem) a biologickým životem, které přednášející nazývá „bionuminosum“.

 Využití systemických konstelací při zdravotních problémech

Metoda systemických konstelací, u jejíž zrodu stal německý terapeut a filosof Bert Hellinger, se hodí nejen pro účely rodinné a párové terapie a firemního poradenství, ale i pro zkoumání systemických příčin chronických onemocnění. V konstelacích zdravotních symptomů pracujeme podobně jako homeopatie s pojmem SYMPTOM, jenž zahrnuje všechny tělesné i psychické projevy onemocnění. Takové konstelace si nečiní nárok ani na diagnózu, ani na vyléčení nemoci, proto se nejedná o terapii v klasickém smyslu slova. Zkoumá, zdali KROMĚ čistě medicínských příčin neexistují také příčiny nemoci, které pocházejí z jeho situace v rodině, v práci a z převzatých zátěží po předcích.

Pochopení, a především přímé a názorné prožití těchto souvislostí a příčin pak může klientovi dopomoci k tomu, uvidět symptom jako něco, co si vytvořil on sám a co mu jistý čas dopomáhalo (nebo stále ještě pomáhá) k řešení jeho situace. Můj koncept této práce vychází z toho, že nejprve je nutné zdravotní symptom přijmout jako něco, co jsem si vytvořil pro dosažení jisté rovnováhy – tedy jako jakéhosi poradce či spojence. Teprve pak mohu tuto situaci změnit a „dovolit“ mému symptomu odejít.