Záznam 10. kraniosakrální konference
10. kraniosakrální konference byla věnována transgeneračnímu přenosu
KDO?
Lektory 10. kraniosakrální konference byli: Mgr. Olga Šebestová Janoušková, Ph.D. (ČR), Matthew Appleton MA, RCST, UKCP (UK) a Pavel Barták (ČR)
PROČ?
Transgenerační přenos a transgenerační trauma se v současnosti stávají stále častěji zmiňovanými tématy terapeutické práce. Zjišťujeme, že zejména u chronických obtíží mohou hrát vliv i zkušeností předchozích generací. Jak takový vliv a jeho přenos můžeme chápat z pohledu moderní vědy? Co nás o transgeneračním přenosu učí různé terapeutické metody a jak s ním terapeuticky pracovat? A nezapomínáme při zaměření na trauma, že transgenerační přenos je zároveň i přenosem odolnosti, životních zkušeností, péče a lásky předchozích generací.
Prezentující a jejich příspěvky
Matthew Appleton MA, RCST, UKCP (UK): Transgenerační trauma začíná v děloze
Přednáška vychází z více než dvacetileté zkušenosti s lidmi z různých evropských zemí, kteří se zabývají zkoumáním svých prenatálních a porodních zážitků. Transgenerační trauma se často objevuje jako významný traumatický otisk při početí a během těhotenství. To nás hluboce ovlivňuje na somatické, psychologické a somatické úrovni. Na základě klinických příkladů a teoretického rámce pro pochopení těchto formativních zážitků se podíváme na to, jak můžeme tyto témata identifikovat a pracovat s nimi v klinické praxi.
Matthew Appleton MA, RCST, UKCP (UK): Pulzace jako projev zdravi
Pulzace je základním rytmickým projevem života, který lze pozorovat u všech živých organismů. V lidském těle se projevuje fyziologickými rytmy, které odrážejí dynamickou rovnováhu organismu. Konceptem rytmu a pulzace je základem kraniálního přístupu, jak jej popsal W. G. Sutherland. Kraniosakrální praxe naslouchá jemným rytmickým pohybům v těle člověka. Podobně Wilhelm Reich ve své práci zkoumal principy napětí a uvolnění a jejich vztah k psychickému i tělesnému prožívání.
Tato přednáška se zabývá tématem pulzace jako obecného principu rytmu v živých systémech a jeho významem pro vnímání zdraví z pohledu těla i mysli.
Mgr. Olga Šebestová Janoušková, Ph.D. : Epigenetika v mém těle a životě; jak zachovat či měnit „dary“ předků
V našem chování, reakcích, ale i tělesných projevech si neseme dědičnost, která není podmíněna jen předávanými geny, ale jejich specifickými modifikacemi neboli epigenetickými změnami, které pak mohou zásadně ovlivnit naše chování, reakce, tělesné vzorce, postulaturu těla, ale i predispozice k některým onemocněním. To, že i my máme možnost tyto modifikace ovlivnit může být zásadní jak pro náš život, tak naše potomky.
Tato tématika se v poslední době těší velké pozornosti, díky možnosti detailnějšího nahlédnutí na naše zdravotní predispozice, schopnost zpracovávat stres, či krizové situace, ale také reakce našeho fyzického těla i mysli. Druhou stránkou této tématiky je významný fakt, že epigenetické změny, které si neseme, je možné ovlivnit a měnit. Jak na molekulární úrovni? To popisuje řada výzkumů. Jak ovlivňovat tyto molekulární změny je částečně známo. Tyto regulační vlivy nejsou však zdaleka plně prozkoumány a můžeme k jejich objevení přispět i my.
ZAKUPTE SI ZÁZNAM Z KONFERENCE
Záznam obsahuje následující:
PO DOKONČENÍ NÁKUPU
Po uhrazení částky obdržíte odkaz na uložená videa, která si můžete kdykoliv přehrát.
