Záznam 8. kraniosakrální konference

KDO?

PROČ?

Proces kraniosakrální terapie přináší zlepšení zdraví, snížení bolestí a napětí, a celkové uvolnění na úrovni těla i mysli. Podstatnou součástí terapie je klientovo vnímání a pochopení svých pocitů a reakcí při terapii. Jeho vlastní AHA zážitek. Jak můžeme jako terapeuti podpořit klientovo sebe – uvědomění?

Jedním z fascinujících nástrojů pro sebepoznání a sebe-uvědomování, které otevírají dveře ke změně a vedou ke zdraví, je tělo samotné. Tělo nabízí množství rozličných informací a signálů, které jsou skvělými terapeutickými nástroji, pokud si jich všimneme a dokážeme je vidět v souvislostech. Namátkou jmenujme tělesný pocit a pociťovaný vjem, řeč těla ve formě gest a pohybů, tělo projevující různými způsoby vzpomínky na osobní historii včetně těch traumatických, projevy aktivace nervového systému.

Terapeut, který umí tělu klienta naslouchat, může svá pozorování velmi dobře využít, ať už v umění navázat a udržet bezpečný terapeutický vztah, zapojením zrcadlových neuronů do komunikace s klientem, technikami zklidňování nervového systému a respektujícím nasloucháním příběhu klienta. Jak k těmto terapeutickým dovednostem přispívá schopnost všímavosti, reflexe a sebereflexe terapeuta? Jak moc je pro schopnost rezonance těla v terapeutickém poli významná terapeutova sebepéče o psychickou pohodu a sebeuvědomování si při terapii?

Podaří-li se nám využít informace, které nám tělo v každém momentu vysílá, dokážeme cíleně a velmi přesně oslovit individuální potřeby klienta a efekt kraniosakrálního ošetření je díky tomu mnohem větší.

Když přestaneme přemýšlet a začneme si všímat, co se v nás odehrává v přítomném okamžiku, můžeme začít objevovat moudrost našich tělesných pocitů. Dříve či později se však pravděpodobně setkáme také s našimi dávnými zraněními, tedy s tzv. traumatickou niternou emoční bolestí. A v takové chvíli budeme potřebovat zaujmout k sobě samým chápající, laskavý a soucitný postoj. Kde jej však máme vzít? Jak se ho máme naučit?

Pokud jsme v našem dětství nezažívali dostatek vřelosti a bezpodmínečného přijetí ve vztahu s našimi pečovateli (rodiči), může pro nás být rozvinutí soucitného, akceptujícího postoje k našim traumatickým pocitům opravdu náročnou výzvou. Než se naučíme soucítit sami se sebou, obvykle totiž potřebujeme zažít jaké to je, když s námi soucítí někdo druhý. Přednáška proto kromě uvědomování si pocitů zdůrazní význam vyjadřování a sdílení našich pocitů v blízkých vztazích. Řekneme si, jak lze prostřednictvím korektivní vztahové zkušenosti ošetřovat ty nejbolavější niterné pocity – existenciální strach, stud a osamělost. A seznámíme se také s tím, jak podle neurovědců funguje proces tzv. rekonsolidace paměti. Pochopíme, že naše vzájemná propojenost a „konstruktivní závislost“ může být lékem. A že odvaha k sebeodhalování může být klíčem k sebepřesažení.

Hlas člověka  lze pojímat jako vrozený prostředek sebevyjádření. Hlas sám je sdělením.

Práce s hlasem, vychází ze skutečnosti, že vědomí je koncepční a určuje CO vyjadřujeme, tedy obsah sdělení, nevědomí je spontánní a vytváří JAK bude vypadat forma sdělení, souvisí se vztahem k sobě. Větší část našeho já není koncepční, ale prožitková. Souhra vědomých a nevědomých projevů vede k harmonizaci osobnosti, k sebedůvěře, má terapeutický účin.

V dnešní době se výrazně proměnil způsob komunikování, převažuje digitální, zprostředkovaná, neosobní forma, která klade důraz na informační obsahy, nás vzdaluje od potřebného a plného i fyzického kontaktu se sebou. 

Komplexně pojímaná práce s hlasem působí na psychiku, mentalitu, na vědomí i sebevědomí, na mohoucnost člověka. Uvolňuje, soustřeďuje i aktivuje bytí, lidskou tvořivost, sdělnost a tím i komunikativnost. Učí nás respektu sama k sobě.

ZAKUPTE SI ZÁZNAM Z KONFERENCE

PO DOKONČENÍ NÁKUPU