shadow

Léčba závislostí a kraniosakrální terapie

Kraniosakrální terapie pomáhá v léčbě závislostí

Několik neobvyklých transakcí na bankovním účtu upozornilo Marthu Tassinari na obrovský problém v jejím manželství. Byla tou dobou vdaná jen pár let a zjistila, že jejich rodinné finance doslova mizí.
„Následoval telefonát od policie a informace, že manžel je zadržený kvůli dluhům.“ Toho dne si Martha uvědomila, že si vzala alkoholika závislého na drogách. Současně začala trpět bolestí v kříži a krční páteři, na které nepomáhala žádná tradiční léčba. Martha coby fyzioterapeutka dala na radu kolegy a vyzkoušela kraniosakrální terapii. „Bylo úžasné, co jsem objevila, bolest mizela a já byla schopna opět pracovat a cvičit“, uvádí.

Neočekávala ale emoce, které se dostaly na povrch. „Uvědomila jsem si, že jsem si nezasloužila to, co se v našem vztahu dělo. Chtěla jsem manželství zachránit, ale když to nešlo, řekla jsem si, že musím pomoci sama sobě.“ Martha se rozvedla a začala kraniosakrální terapii studovat. Nyní je znovu vdaná (tentokrát šťastně), uplynulo 9 let a Martha se v kraniosakrální terapii specializuje na pomoc ženám, která bojují s alkoholismem nebo závislostí, ať už vlastní nebo někoho jiného.

Obvyklé směry a techniky
Jaké příznaky a okolnosti se vyskytují u žen, které se setkaly s drogami nebo alkoholem? Překvapivě se nejedná o problémy typu chronická únava nebo únavový syndrom. Jak Marhta uvádí, jsou to problémy mnohem více spojené s určitými místy v těle, např. bolest v kříži, bolest hlavy a syndrom čelistního kloubu. Martha uvádí, že bolest v čelisti může být obrovská. „Čelist představuje část těla, pomocí které komunikujeme a pokud v sobě něco zadržujeme, hromadí se v ní množství zlosti. Pokud vám vlastní otec řekne, že je lepší, když jste jen vidět a není vás slyšet, cítíte se, jako byste ani neměla hlas. Musíte uchovat rodinná tajemství, tvářit se odvážně a předstírat, že je vše v pořádku. Stres se ale hromadí v tkáních a bez pomoci se z nich nedostane.“
Martha při práci s klientkami používá specifické hmaty, záleží na tom, s čím klientka přijde. „Každý případ je samozřejmě jiný, většinu terapií ale začínám uvolněním bránice. Také se věnuji mnoha technikám, které pracují s durálním vakem jako je například „houpání a klouzání „, dekomprese L5/S1 a uvolnění kraniální báze.“

Odstraňování emoční bolesti
Martha bývá svědkem nejen uvolnění na úrovni tělesné, ale i duševní a to bývá dojímavější. „Klientky obvykle po dlouhou dobu, mnohdy již od dětství, potlačují vzpomínky na setkání se závislostí. Pokud si je ale vědomě nepřipustíme, budou nadále setrvávat v našich tkáních.

Snažím se tedy dostat se s klientkami k jejich hlavnímu pocitu, který je s těmito vzpomínkami spojen.“ Ve chvíli, kdy má Martha ruce na těle klientky a náhle v kraniálním rytmu pocítí překážku, je jí jasné, že narazily na něco důležitého. Zeptá se tedy klientky, co se v ní zrovna odehrává. Může se jednat o starou vzpomínku z dětství nebo o vzpomínku na něco z nedávné minulosti. Právě tady začíná terapeutický dialog.
Prostřednictvím dialogu Martha zrcadlí, co klienkta říká a dává jí prostor k vyjádření a pojmenování myšlenek. Martha např. řekne: „Povězte mi o tom něco víc, můžete mi uvést příklad?“ „Je třeba, abych byla nestranná a nikoho nesoudila, klientka pak vnímá, že se jí někdo věnuje, cítí se v bezpečí a její zábrany se ztrácí.“ Neexistuje jednotný postup. „Za ta léta již vím, že se mohu domnívat, že klientka něco určitého potřebuje nebo chce, ale tělo ví mnohem víc, než si vůbec dokážeme představit. Takže nikdy za klientku neřeším její problémy, jen jí dávám prostor, aby se mohla vyjádřit a být vyslyšena.“
Důležité je odolat pokušení uspíšit celý rozhovor a pustit se rovnou do uvolnění tkání. „Na základě dosavadních zkušeností vidím, že klientka nemůže nechat vzpomínky odejít, pokud si je napřed neuvědomí. Mnozí terapeuti a knihy o svépomoci doporučují uvolnění zloby a strachu. Pokud si ale nedopřejete prostor uvědomit si svoje pocity, uvolní se pouze na vědomé úrovni, nikoliv na úrovni podvědomé a na úrovni tkání. Musíte jim dopřát prostor a říct si, co doopravdy cítíte, že je to reálné a co to s vámi dělá.“

Budování posvátného místa
Martha každou terapii začíná uvolňovací technikou, při které se klientka uzemní a zklidní, cítí se pak pohodlně a bezpečně. „Když klientka leží na stole, požádám ji, aby si představila, že se její chodidla dotýkají země a ona z ní čerpá léčivou energii. Pak ji požádám, ať si v duchu projde celé tělo od chodidel až po korunu hlavy, chci, aby si uvědomila, jestli v těle cítí nějaké napětí. Nejde o to ho nějak hodnotit, jen zaznamenat. To je první krok.“

Ve chvíli, kdy začne samotná terapie, je průběh jiný. „Klientka může prožívat nejrůznější emoce, může se jí chtít plakat nebo smát, může pociťovat zlost. Vždy u ní stojím a ruce ponechávám na jejím těle. V minulosti jsem měla snahu podávat hned krabici s kapesníky, ale zjistila jsem, že ve chvíli, kdy ruce sundám, celý proces se naruší. Takže zůstávám na místě a nechám klientku, ať si vše prožije.“ Samozřejmě každý případ je jiný, ale typická klientka potřebuje 10 – 20 terapií, aby došlo k posunu v její léčbě. „Jsem ráda, když se pak vidíme jednou za měsíc, abych zůstala v obraze a věděla, co se s klientkou děje.“

Doporučení
Martha klientky rovněž nabádá, aby využily i další možnosti léčby, ať už se jedná o skupinu anonymních alkoholiků, skupinu pro rodinné příslušníky závislých nebo konzultace s psychologem. Ze všeho nejdůležitější ale je, že si klientka uvědomí, že existuje útočiště, kde se může otevřít. „Moje pracovna je jako Vegas“, směje se Martha. „To, co se tady stane, tady i zůstane.“

text: Sharon Desjarlais
převzato: http://www.massagetoday.com/
přeložila: Adéla Kratinová

Posted in:
Articles by:
Published:
Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.